Královský vděk (2022)
Úvod do děje
Vážení a stateční hrdinové,
s boží přízní a Vaší neocenitelnou pomocí se podařilo zažehnat strašlivou tragédii. Pradávné zlo, které bylo vypuštěno na tento svět, má na svědomí nespočet životů a důsledky jeho řádění budou hyzdit naši milovanou krajinu ještě po dlouhá léta.
Byl jsem zpraven o tom, co se v nedávných týdnech odehrálo, a vím také jakou jste v tom sehráli úlohu. Slovy tohoto dopisu vám nedokáži vyjádřit dostatek vděčnosti, kterou byste zasloužili. A odměnu, jež Vám za tento nelehký úkol náleží, Vám nemohu předat jinak než osobně.
Proto prosím přijměte mé srdečné pozvání na oslavu Vašeho velkého vítězství, která bude spojena s ceremoniálem, během něhož obdržíte královskou odměnu se všemi poctami, co k ní náleží.
Tato slavnost se uskuteční dne 2. července roku 1322 přímo v královském paláci v Sargothu. Budeme moc rádi, poctíte-li nás svou přítomností.
PS: Zvolte oděv vhodný k slavnostní události.
S pozdravem a přáním boží přízně
Armunn IV.
z boží vůle král
Co se vlastně stalo?
Velké činy uběhlých dní musely být řádně oslaveny. Proto byli dobrodruzi dne 2. července roku 1322 hosty samotného krále Sargothu Armunna IV. Večer vskutku slavnostní byl zahájen poděkováním za jejich hrdinské činy, a to ničím menším než udělením šlechtických titulů a značným finančním obnosem. Po dlouhé době se mohli dobrodruzi uvelebit na pohodlných lavicích a ochutnat vybrané pokrmy královského dvora. Došlo rovněž na zábavu v podobě nejrůznějších kulturně hodnotných vystoupení. Některá z nich byla věnována spíše vzpomínkám a emocím, které dosud rezonovaly v jejich srdcích.
Ani takto slavnostní večer však nepřešel bez vyrušení v podobě zprávy od ne zcela zapomenutého džina, kterého dobrodruzi před nedávnou dobou osvobodili z jeho vězení. Slíbil, že poskytne cenné rady a znalosti, proto skupina neváhala, odložila slavnostní šat a opět se vrhla do cesty potemnělým lesem na místo setkání za městem. Slova džina však dobrodruhům spíše zamotala hlavu. Se zvláštním uspokojením totiž sdělil, že jim právě zachránil život. Následně vyslovil předpověď odkazující na smrt někoho z řad hrdinů. A třetí věštba džina zmiňovala netušené přátele, kteří je vyvedou z temnot. Jeho poslední slova však už znepokojení dobrodruzi skoro neslyšeli, když se hnali zpět po vlastních stopách do hlavního města.
Nalezli ale již jen zkázu a bouřící plameny. Sargothský palác hořel a ulice města byly pokryty mrtvolami. Dílo zkázy bylo dokonáno přímo v trůním sále, kde ležel smrtelně zraněn i sám král. Dobrodruhům však nezbylo než pokračovat dál až k podivnému portálu, který ústil neznámo kam. Arcimágyni Anně se jej podařilo na poslední chvíli udržet otevřený, sama již však projít nemohla. V poslední vteřině se na ni vrhla harpyje a kouzlo přerušila.
Dobrodruhové se vynořili rozeseti po temném lese, který však nebyl na druhý pohled zcela neznámý. Nacházeli se totiž opět v Podsvětí. Nezbývalo příliš času zastavit se nad vířícími myšlenkami, proto se skupina rozptýlila pod maskováním po nedalekém Erebském panství. Záhy zjistili, že ze svého sídla v Šarlatové pevnosti tomuto místu vládne lady Thanna, temná paní. Dozvěděli se rovněž o koncilu, který zde pořádá pro samotného Cornelia Crosse, jehož záměrem bylo přesvědčit co nejvíce vládců Podsvětí, aby jej podpořili v invazi na Ikaveru. Jedinou šancí dobrodruhů tak bylo jeho snahy potají hatit a temné pány štvát proti snahám Crosse.
Pomocí nejrůznějších službiček, krádeží, lstí a dokonce vyvraždění skupiny odbojářů se skupině podařilo některé temné pány přesvědčit, aby hlasovali proti záměru nekromanta. Svou důvěru vložili i do rukou samotné lady Thanny, jejíž plány se neshodovaly s dlouhou a drahou válkou Podsvětí s pozemským světem. Slíbila proto, že skupině pomůže utéct v pravý čas z utahující se sítě Cornelia Crosse.
Večer konání koncilu se nachýlil, když na pódium předstoupil před ostatní vládce Podsvětí sám Cross, aby naposledy plédoval pro svou věc. Uskutečnění jeho plánu však bylo nevyhnutelné, proto se dobrodruzi připravili na boj, na kterém závisel osud celého světa Tří zemí. Jeho cílem totiž bylo zničit bariéru obklopující Podsvětí jako vězení a osvobodit tak jeho obyvatele jednou pro vždy.
Když nekromant vykročil ze síně směrem k závoji, skupina jej následovala. Při konfrontaci sil zkušených dobrodruhů s Corneliem Crossem a jeho nohsledy však okusili jeho nezměrnou moc. Dosud neznámým kouzlem totiž dobrodruhy zcela oslepil a nechal je napospas jeho monstrům s příslibem brzkého návratu a ukončení hrozby jeho plánům ze strany nepohodlných hrdinů. Znovu se však naplnila slova džina, když tajemné něžné hlasy vyvedly nebohé a zraněné dobrodruhy z temnot do bezpečí. Tam je nalezla lady Thanna, zjevně překvapená tím, že hrdiny objevila živé. Nebyl však čas zamýšlet se nad jejími podivnými slovy. V dáli totiž mohutný záblesk a děsivé hučení svědčilo o dokonání Crossova plánu. Byl proto čas co nejrychleji prchnout zpět do Ikavery a připravit se na nadcházející válku.
Tehdy konečně lady Thanna odhalila svou pravou tvář. Místo cesty pryč hrdiny čekalo hořké zklamání a studený pot, který je polil tváří v tvář jejím nohsledům a zástupům monster. Dobrodruhové byli shromáždění na jim známém pódiu, kde byli spoutání a odváděni do žaláře, aby očekávali svůj další osud.
Srdce všech však poskočilo a málem se zastavilo, když lady Thanna na poslední chvíli vytasila tajemný purpurový meč, který sami hrdinové pomohli získat pro jednoho z temných pánů. Jeho čepelí pak probodla nic netušícího Stopaře, který se bez známek života skácel k zemi. A tak i k překvapení znalých zůstal. Svou pomstu Thanna dokončila uvrhnutím otřesené skupiny do kobky, kde jim společnost dělaly jen vlastní modlitby a žal.
Svět i síly jej ovládající však opět nastolily rovnováhu v událostech, jež ještě jednou zahýbaly osudem hrdinů. Arcimágyni Anně se totiž konečně podařilo zreplikovat portál do Podsvětí, jímž vyslala záchrannou skupinu Sargothských rytířů. Ti byli vedeni rytířem de Montevery, jehož dcera byla unesena právě do Podsvětí a s níž se hrdinové rovněž před nedávnem setkali. Kohorta rytířů odvedla otřesené dobrodruhy do bezpečí hlavního města Sargothu pomalu se vzpamatovávajícího se z nedávného útoku. Až tam zjistili, že král i sir Nicolas žijí. Hrdinové tak byli zachráněni a mohli vyléčit svá zranění. Obraz těla visícího z hradeb Šarlatové pevnosti však již ze své mysli vyhnat nedokázali…
Pokračování příště