Úvod do děje
Úryvek z deníku Cornelia Crosse
22. duben 1321 n. v.
Usnul jsem… zdál se mi divný sen… v tom snu jsem byl na hřbitově… zbytek je ale rozmazaný. Chtějí mi tím bohové něco sdělit. Cítím se divněji než včera. Bohové dejte mi sílu, co se to se mnou děje? Stopař vyslal družinu pro destilovanou duši černokněžníka Azerra. Tam se dobrodruhové utkali s mumií, kterou porazili a Stopař, pomocí destilované duše, očaroval zbraně, kterými poté porazili chrliče a tím získat předposlední přísadu ke zničení aury kolem stromu.
Ta zpropadená kněžka si nedá pokoj! Neustále pobuřuje lidi, zastává se nelidí, ale co je horší, zastává se Dryád a podobné verbeže. Kdyby tak viděla co já. Kdyby tak viděla, jak bytosti, kterých se přímo přede mnou zastává, trhají na kusy mé spolubojovníky, mé přátelé! Neví nic! Přísahám, že jestli to bude pokračovat, podniknu náležité kroky.
Jako by toho nebylo málo, rozepře mezi lovci a mnou jsou čím dál tím častější. Cožpak nevidí důležitost mého poslání? Cožpak nevidí, že pochybná morálka nás všechny zahubí? Bohové spaste je i jejich ztracené duše.
Poslední dobou se začínají čím dál tím více objevovat nemrtví. Něco se děje jak se mnou, tak s tímhle místem.
Zorganizoval jsem útok na Dryády. Vyšetřování mi narušovaly až příliš dlouho! Poskytl jsem jim nespočet příležitostí, aby se mohly vzdát, ony je však všechny tvrdošíjně odmítly. Budou tedy, ať jsou jakkoliv starobylá rasa, odstraněny z tohoto světa. Navíc je dost možné, že mají na svědomí ty nedávné útoky nemrtvých.
Nezdar vedle nezdaru, ale nakonec se povedlo zajmout jejich kněžku a Dryády rozehnat. Měly by dát alespoň na chvíli pokoj. Kněžka bude exemplárně potrestána, abych zamezil dalšímu bouření se.
Co?! Utekla?! Jak je to možné?! Neschopní, tupí, slaboduší hlupáci! S milosrdenstvím se s nimi jednat nedá? Nedostanou žádné?! Chtějí krveprolití? Dostanou více krve, než kdy v životě chtěli! Krev poteče proudem!
Temný rytíř zaútočil na město. Pomocí listin nalezených u mrtvého těla jednoho učence, jsme zjistili, jak ho porazit.
Bláhoví, nic netušící hlupáci. Místo toho aby se snažili dělat svou práci, vznášejí směšná obvinění a dokonce mě polili lektvarem! Zhouba nemrtvých? Jak směšné! A co se týká Lorda Darina… může si za to sám. Snad ve smrti najde pokoj.
Lovcům se podařilo získat další a poslední přísadu na zničení aury kolem stromu. Co je ale důležitější, je porážka pána temnot a získání dračího vejce. Musím ho mít! Musím ho získat za každou cenu a spolu s ním i svoji pomstu!
Co se vlastně stalo?
Během Crossovy krátké nepřítomnosti se Anna vrátila společně s družinou z knihovny s informacemi, jak zavřít temnou auru. Poté dorazili i poslední opozdilí lovci příšer, jenž vyslyšeli královo volání.
Zanedlouho se z lesa vrátil Cross a nebyl sám. Dovedl si početnou vojenskou družinu, kterou údajně poslal král. Hned po svém příchodu obvinil Stopaře a Fallku z maření jeho výkonu a kouzelnici Annu učinil zodpovědnou za všudypřítomné nemrtvé. Kněžka se obviněných zastala. Za svou obhajobu však draze zaplatila. Cross ji před všemi zbavil jejího postavení, prohlásil za kacířku a vlastnoručně zabil.
Mezitím se z lesa vrátili i Stopař s Fallkou. Ze setkání s Annou poté vyplynulo, že jestli je Cross blázen, nebo ne, je nutné co nejdříve uzavřít auru obklopující nejstarší strom v lese rozšiřující všudypřítomné šílenství a kazící i mírumilovná stvoření přírody. Svolali proto loajální lovce a po setkání na hřbitově vyrazili za Crossovými zády auru uzavřít.
Cross mezitím ve vesnici veřejně oznámil, že je nutné získat dračí vejce zpět a k tomuto účelu je podle starobylé básně třeba najít šest rituálních míst a šest kamenů, pomocí kterých bude otevřen portál do Podsvětí. Lovci měli tedy za úkol v co nejkratší době tento úkol splnit.
Rituál uzavření aury se napoprvé nezdařil a při jeho opakování se zjevil samotný pán Podsvětí, který také předchozí den bojoval s Crossem a připravil jej o dračí vejce. Rozhořčen z uzavření aury a překažení jeho plánu vypustil na lovce několik svých bojovníků. A ti se tak poprvé střetli s pěšáky Podsvětí – hellhoundy. Po krátkém boji však bylo jasno a auru se podařilo uzavřít. Les byl zbaven zla, díky čemuž se v okolí přestaly objevovat pobláznění a nebezpeční tvorové.
Ihned po uzavření aury se ale Anna se Stopařem pohádali, což narušilo jejich doposud dobrý vztah a Stopařovu důvěryhodnost, kterou kouzelnice znevažovala.
Po návratu do vesnice začal Stopař společně s dalšími lovci spřádat Crossovu vraždu. Anna se však odmítla tohoto plánu zúčastnit a stále věřila v rozumné vysvětlení celé situace.
Další den ráno se Stopař dle plánu vydal zavraždit Crosse, ale na poslední chvíli jej zastavili někteří lovci. V noci se jim totiž zdál velmi podivný sen. Tento úplně stejný sen se zdál čtyřem z nich, a tak byla Crossova vražda odložena. Podle informací ze snu vyplývalo, že Cross je pravděpodobně nemrtvý a pokud jej lovci zabijí, oprostí jej od fyzické schránky. Lovci se s těmito informacemi svěřili Anně a ta se k nim opět přidala. Ve snu také padl název knihy, která by mohla mnohé vysvětlit. Tato kniha se shodou okolností nacházela v místní knihovně, což si naneštěstí uvědomil i Cross a hned po ranní bohoslužbě uspořádal v knihovně razii a tuto knihu zabavil.
Poté poslal několik svých gardistů do lesa, aby tu knihu zničili. Lovci proto museli rychle za nimi a zabránit tomu. Po krátkém střetu se naštěstí povedlo knihu získat a společně s Annou z knihy vyčetli, že Cross je nejspíše nemrtvý čtvrté úrovně a jeho zabitím by jej zbavili všech zábran ve formě omezení lidského těla. Bylo proto nutno najít jinou cestu, jak jej odstranit.
Lovci poté pokračovali v hledání kamenů, Fallka byla vyslána na výzvědy za Crossem a Stopař s Annou se potají přesunuli do knihovny, kde zjišťovali informace o tom, jak polapit Crossovu duši. Byli však odhaleni. Stopař zmizel v lese a Annu zajal Cross.
Po nějaké době se Stopař opět vrátil a po krátké konfrontaci s Crossem, který si uvědomil, že bez Anny, Stopaře a ostatních lovců vejce zpět z podsvětí nedostane, je za příslib pomoci omilostnil.
Následovala výprava na místní hřbitov, kde se podle inkvizitora nalézal další z kamenů, které potřebovali k otevření portálu. Nalezli jej v hrobce jednoho samozvaného vládce a zrádce. Ten se však zjevil jako duch a začal probouzet všechny mrtvé na místním hřbitově. Po dlouhém boji, při kterém bohužel zemřel nový inkvizitorský učeň, se podařilo pomocí svatého písma ducha zapudit a získat tak další kámen.
Mezitím však ve vesnici řádili bandité a unesli dvě lovkyně. Jejich záchrana se naštěstí vydařila a všichni (kromě banditů samozřejmě) přežili.
Lovci v čele se Stopařem a Annou se ale nenechali ukolébat Crossovými slovy a stále hledali způsob jak jej odstranit. V knihovně zjistili, že lze stvořit jakýsi lapač duší, ale k jeho výrobě je třeba pět elementů. Nikdo však nevěděl, co vlastně tyto bájné elementy jsou a jak je lze získat. V knihovně tuto informaci bohužel nenalezli.
Vyrazili tedy najít lesního ducha, který jako nejstarší bytost široko daleko by mohl být nápomocný. Lesní duch byl nejen nápomocný, ale i senilní. Vymámit z něj informace se stalo na první pohled nekonečným martýriem. Nakonec však souhlasil, že lovcům pomůže oplátkou za malou výpomoc. Poslal lovce do bažin pro jakousi lahvičku, ta však byla obklopena zvláštní aurou, kterou mohl projít jen Stopař. Poté co se Stopař lahvičky dotkl, srazila jej na zem tlaková vlna. Na lahvičce bylo jednorázové matoucí kouzlo a Stopař myslel, že jeho přátelé jsou jeho nepřáteli. Všechny je vlivem kouzla chtěl pozabíjet, ale naštěstí se jej podařilo brzy omráčit. Po podání nespecifikovaného elixíru se naštěstí vzpamatoval.
Lovci se poté vrátili za lesním duchem a vytkli mu, že je nevaroval před kletbou. Lesní duch jim jako omluvu dal poslední ze šesti kamenů a řekl jim, že to co hledají, najdou v jeskyních za řekou.
Později toho dne se ve vesnici zjevil divný elfský čaroděj, který si říkal Belegor. Tento čaroděj měl s sebou jednoho mocného ochránce, se kterým se pokusili v hospodě zabít jednu z lovkyň. Lovci jej dostihli na louce a po urputném boji se jim podařilo přemoct jeho ochránce. Belegora však nedokázala zasáhnout ani jedna ze zbraní bojovníků. Všechny rány jako by procházely bez odporu jeho tělem. Nakonec se teleportoval pryč a lovcům zůstala jen spousta nezodpovězených otázek. Na těle jeho ochránce pak našli podivnou kovovou destičku s číslem 5. Při boji se sám vyznačoval také extrémní sílou a jeho rány se hojily nadlidskou rychlostí.
Lovcům se konečně podařilo najít všechny rituální místa a tak zde mohli rozmístit kameny.
Když bylo vše hotovo, mohl započít rituál otevření brány do Podsvětí. Ten se podařil a z Podsvětí vystoupil jeden z jeho pánů, v rukou třímající dračí vejce. Nabídl inkvizitorovi, že si o něj zahrají. V turnaji bude bojovat pět bojovníků z každé strany a vítěz tří duelů si odnese vejce. Temný pán zvolil do prvního duelu svého psovoda Larashe proti Ragnaru Berglundovi. Ragnar bojoval urputně, ale na v železe zakutého Larashe nestačil. Jako druhý nastoupil Reul, pán minotaurů proti Johnovi. John taktéž ve svém duelu neuspěl a šance získat vejce pomalu mizela v temnotě. Do třetího duelu nastoupil Stopař a pán temnot zvolil svou bohyni hříchu Sotiré, jenž neodolá žádný z mužů. Vypadalo to, že Stopaře bez boje za pomoci svých kouzel zabije, ale ten ji v poslední chvíli probodl, jako by na něj její magie nepůsobila. Dalším šampiónem podsvětí byl padlý arcimág Morag. Proti němu nastoupil Viktor, který u sebe měl potají amulet zajišťující ochranu proti magii. Když to Morag zjistil, s hrůzou v očích vzal nohy na ramena. Bylo vyrovnáno. V posledním duelu se utkal samotný pán Podsvětí s Crossem, který nakonec získal převahu a temného pána porazil. Vybojoval tak kýžené dračí vejce.
Lovci s Annou a Stopařem však věděli, že Cross už je pro své plány nepotřebuje, a rozhodli se proto rychle jednat. Vyrazili v noci na výpravu do jeskyní, o kterých mluvil lesní duch. Jeskyně byly starobylé obývané tarantulemi medialis. Lovci se přesto rozhodli vstoupit. Průchod jeskyněmi byl děsivý a kromě jedovatých pavouků z děr v zemi vylézali také ghůlové, kteří stáhli pod zem a sežrali místní hospodskou, která se také přidala k odboji. Nakonec lovci úspěšně získali zvláštní deník z rukou mrtvoly na konci jeskyní. Když se ale vrátili stejnou cestou zpět, čekali na ně venku desítky ghůlů a tak začal jejich boj o holý život. Utíkali k blízké louce a přilehlé cestě. Tento úprk zaplatilo životem hned několik neohrožených lovců, ale nakonec se většině z nich podařilo utéct.
Z deníku nalezeného v jeskyních Anna zjistila jak získat elementy. Bylo třeba vyvolat magického elementála a po jeho zabití z jeho rozplynutého těla získat jen čistý element. U blízké řeky proto vyvolali ohnivého elementála a po dlouhém a těžkém souboji se jim ho podařilo přemoct. Získali tak první element.
Lovci se poté vrátili do Albrenu a dohodli se, že ráno vyrazí získat zbylé elementy. To se však nakonec nestalo…
Hned po ránu všechny lovce zatkla garda, shromáždila je uprostřed Albrenu a inkvizitor všechny obvinil z kacířství a zrady krále. Následně také odsoudil k smrti.
Během chvilky nepozornosti se někteří lovci osvobodili a v Albrenu se strhl lítý boj mezi lovci příšer a gardou, inkvizitor bojoval se Stopařem a Annou. Vypadalo to marně a lovci začali prohrávat, když tu náhle se jim nad hlavami mihnul obrovský stín. Z oblohy se snesl ohromný rudý drak a začal vše kolem sebe ničit divokým plamenem. Lovci i garda bojovali jak mezi sebou tak s drakem, ale brzy jim došlo, že to nemá žádnou cenu. Rychle vzali nohy na ramena a schovali se v blízkých lesích. Drak zpustošil celý Albren a poté odlétl.
Když se lovci vrátili zpět, garda byla spálená na prach, s ní i celý Albren a všichni, kdo v něm zůstali. Jediné co lovci nenašli, bylo Crossovo tělo a dračí vejce. Doufejme, že si vejce odnesl zpět do hnízda drak, jinak bohové s námi…
