Úvod do děje
Jeho Výsost král Armunn IV.
veliteli armádních složek Sever, Elliotu z Mareku
Vážený veliteli,
s lítostí Vás musíme informovat, že vojenská operace s krycím názvem „Vílí prach“ se s okamžitou platností pozastavuje, a to na dobu neurčitou. Důvodem je nedávné objevení nových skutečností týkajících se cílového subjektu.
Vaše rozkazy jsou nyní následující:
Ochrana civilního obyvatelstva a jejich majetku.
Udržení pořádku v cílové oblasti.
Sledování cílového subjektu s pravidelným hlášením o jeho pohybu.
Rovněž Vás musíme informovat, že přísně zakazujeme jakoukoliv násilnou konfrontaci se subjektem. Sledování musí probíhat v duchu nejvyšší obezřetnosti a s ohledem na bezpečí Vám svěřených vojáků.
Dále jsme nuceni Vás upozornit na stále se vyskytující nemrtvé na naší severní hranici. Jejich pohyb a počínání se v poslední době ukázalo jako velice chaotické. Velká část nemrtvých se údajně skrývá v severních horách a zejména pak v lesích. Tyto skupiny, jakkoliv početné, si počínají spíše pasivně a nevykazují známky agresivního chování. Jsou však hlášeny i četné případy, kdy nemrví cíleně a systematicky napadají některé osady podél našich hranic.
Naši špehové pak hlásí, že ustupující obyvatelstvo a obchodní karavany jsou čím dál tím častěji terčem útoků různých zbojníků. Jedná se především o dezertéry ze Severního království. Nedá se však vyloučit, že se v některých případech může jednat o nájezdy organizované severskou šlechtou, která se současného zmatku snaží využít. V obou výše zmíněných případech doporučujeme nejvyšší obezřetnost.
V případě dalších změn Vás budeme informovat.
S pozdravem a přáním boží přízně
Armunn IV., král Sargothský
Co se vlastně stalo?
Zdánlivě nekonečné putování dobrodruhů zavedlo jejich kroky do hlubokých lesů kdesi v pustoprázdnu. Nebo se to tak alespoň zdálo… Ve světle pochodní totiž spatřili ležet na zemi bezvládné tělo, z něhož trčely elfské šípy. V kapsách nešťastníka však nalezli jakýsi dopis rozkazující přerušení všech vojenských operací. Dalšímu průzkumu ale zabránilo podivné syčení ozývající se mezi okolními stromy.
Dobrodruhové proto urychleně pokračovali v cestě, dokud nenarazili na vojenský tábor ustrašeně se krčící v okolních hlubokých lesích. Výměnou za pomoc s ochranou tábora očividně nervózní velitel vojenské posádky svolil k setrvání skupiny v táboře. Noční události však dosud neměly konce, jelikož přímo vprostřed tábora si to rázovala, kdo jiný, než Aina. Stopování jejích kroků ale dobrodruhy zavedlo do náruče jiného starého známého. Mocného kouzelníka Belegora někteří spatřili poprvé, ten pohled se jim však určitě zapsal přímo do duše. Jeho ultimátum, kdy po dobrodruzích požadoval propuštění Cornelia Crosse a vydání vraha jeho tvůrce Radira, provázené útokem příšer pak neslibovalo klidnou noc.
Nepatrnou naději snad dobrodruhům dodal Crossův plán k polapení Ainy. Pro jeho uskutečnění však bude potřeba pět totemů reprezentujících lidské ctnosti, jež však konkrétně Cross neznal. Už tak utrápeným myslím tak možná přidal pouze další trápení.
Poslední síly dobrodruhů vysálo nečekané zjevení temných bytostí nazývaných Stíny a další útok Belegorových příšer, které se vyrojily z jakéhosi portálu. Kouzelnici Anně se však podařilo jej zavřít a kouzlo předat i dalším mágům, jelikož vyčerpalo na krátkou dobu prakticky všechnu jejich kouzelnou energii.
Další den pak začal podobně, jako ten předešlý skončil. Poklidným ranním vzduchem se totiž nesly odporné skřeky dalších Belegorových příšer. Další události, které dobrodruhům zamotaly hlavu, by však bylo možné shrnout jako jakýsi chaos. Jak tomu ve vojenském táboře bývá, je opředen záhadami, potížemi všeho charakteru i neopakovatelnými možnostmi, jak prokázat některé lidské ctnosti.
Dobrodruhům se tak podařilo zachránit dítě místní pradleny před jistým utonutím. Ne všechny příběhy však mohou skončit šťastně, o čemž se přesvědčil jeden příslušník vojenské posádky, jehož milovaná byla unesena bandity. Z výpravy se již živ nevrátil, s pomocí dobrodruhů se však podařilo osvobodit alespoň nevinnou ženu, které nezbyly oči než pro pláč. Některé události pak postavily dobrodruhy před složitá rozhodnutí, která prověřila jejich mysl i srdce, když měli na výběr, jestli nechat utéct skupinu dezertérů, či je nechat předvést k veliteli pro spravedlivý trest.
Nervozita i obavy z nadcházejících krátících se hodin Belegorova ultimáta provázených dalšími útoky jeho příšer také v řadách dobrodruhů rozdmýchávaly spory a agresivitu. Dlouhotrvající a pevná pouta se začala rozpadat, staré vzpomínky vracet zpět k životu, temná tajemství osvětlovalo světlo poznání, čistá srdce zakalila temnota a hrozila jejich definitivním zlomením. Některé hádky a pře se podařilo urovnat, některé duše se podařilo zacelit, některá pouta se však zřejmě roztrhla již navždy…
Bylo však potřeba zapojit všechny zbývající fyzické a psychické síly do boje proti neutuchajícím přílivům monster, zdálo se, že Belegor od svého přání neustoupí, proto se dobrodruhové museli připravit na jeho poslední příchod. Vzduch však prořízl strašlivý jekot, když jedna ze skupiny roztrhla magická pouta na rukou Cornelia Crosse. Ten zmizel, a tak se na krátkou, neuvěřitelnou chvíli zdálo, že všechno jejich snažení přišlo vniveč.
Hrozný úlek a nevěřící pohledy však vzápětí upoutal příchod obrovské skupiny těch nejděsivějších monster Belegorova pluku. Teď již nebylo úniku, ustoupit nebylo kam. Dobrodruhové proto utvořili chatrnou bojovou linii a doufali, že se udrží dostatečně dlouho, než přijde jakási vytoužená pomoc.
Trvalo jen pár strašlivých okamžiků plných hrůzy, bolesti a chaosu, než se celá skupina ocitla shromážděná na kolenou uprostřed tábora, obklopena přisluhovači Belegora. Hrdinné snahy připravit jej zákeřně o život v okolní vřavě však byly marné, a tak s děsivým úšklebkem předstoupil naposledy se svou žádostí před bezmocné dobrodruhy. Ti však jméno Radirova vraha prozradit nechtěli, proto Belegor přikázal veliteli vojáků, aby jednoho po druhém popravil. Ten však v posledním hrdinném činu svou zbraň odhodil a zaplatil za to svým životem.
Na scéně se k překvapení všech náhle objevil Cross a s Belegorem se vítal jako starý známý. Naděje dobrodruhů proto zcela pohasly. A tak se jedna z nich přiznala. A po ní i další, aby ji uchránili jisté smrti. Dalšímu chaosu zabránil Cross, který přerušil vzteklý řev mocného mága, přistoupil k němu a s vlídnými slovy útěchy jej bodl dýkou do zad. Příkazem, který se rozlehl nocí do všech světových stran, pak všechny zbývající Belegorovy příšery, které z jeho smrti nebyly příliš nadšené, zcela ovládl.
Pánem situace se tak stal zřejmě Cross, který kupodivu nezmizel někam do okolních temnot pokračovat ve svém jistě ďábelském plánu. Zdálo se, že je poprvé za velmi dlouhou dobu na straně dobrodruhů a pojí je společné úsilí. Na jak dlouho, ukáže jen čas…
Pokračování příště