Z pekla

Epilog

Sobota 14. června 1322 (ráno)

Z hlášení hlídky na královské cestě do Tyru

Zpráva pro vrchního komisaře Ernsta Svenssona

Asi 60 kilometrů severozápadně od Tyru na půl dne cesty od vesnice Svergengrad se v polích zjevila neznámá entita ženského vzezření s rudě žhnoucíma očima. Tato Entita nereagovala na výzvy hlídky a na pokus ji zastavit reagovala agresivně a několik strážníků usmrtila. Entita nejevila žádné známky poškození či zranění.

Sobota 14. června 1322 (odpoledne)

Z hlášení hlídky na královské cestě do Tyru

Entita se stále nezastavila, pokračuje téměř bez změny směru. Po cestě prošla malou osadou Dřevnice a zabila několik jejích obyvatel. Hlídka nadále sleduje entitu zpovzdálí.

Sobota 14. června 1322 (večer)

Dopis do kapituly Magic Mirrors a katedry magie Ulajlabádské univerzity od komisaře Svenssona

Drazí velmistři, poblíž Tyru se objevila neznámá entita v podobě ženy s rudě planoucíma očima. Tato entita jedná velmi agresivně, nelze ji běžným způsobem zabít ani zranit. Obracíme se na Vás s prosbou o pomoc. Tato entita je náramně podobná postavě ze známého Vranovského masakru. Brzy se přiblíží k Tyru a mohlo by dojít ke krveprolití. Sejdeme se v co nejbližší době na královském dvoře. Za Vaši pomoc Vám bude vyplacena řádná odměna.

Podepsán Ernst Svensson

Neděle 15. června 1322 (odpoledne)

Zpráva Sargothské rozvědky králi Armunovi II.

Můj pane, včerejší zpráva se potvrdila. Na sever zamířili mágové z Ulajlabádu i Magic Mirrors. Vypadá to, že se severně od Tyru objevil tvor označovaný jako „Aina“. Podle dostupných informací se mágové s tímto tvorem střetli, ale neúspěšně. Podle našich špehů došlo ke ztrátám na straně kouzelníků A byl taktéž zmasakrován oddíl pěchoty, který měl zajistit okolí.

Pondělí 16. června 1322

Dopis generálu Gunarrssonovi na královský dvůr.

Můj pane, při několika pokusech zastavit entitu jsme ztratili na padesát mužů a čtyři mágy. Entitu se nepodařilo žádným způsobem zranit ani zpomalit. Nad ránem vyvraždila vesnici Děravou Lhotu. Masakr přežilo jen pět vesničanů. Přešli jsme z aktivní snahy entitu zpomalit pouze na její pronásledování. O dalším postupu Vás budeme informovat.

Úterý 17. června 1322

Dopis generálu Gunarrssonovi na královský dvůr.

Můj pane, největší nebezpečí je zažehnáno. Entita minula Tyr a dále pokračuje k Sargothským hranicím. Vylidnili jsme všechny vesnice v předpokládané cestě entity, aby nedošlo k dalším masakrům. Stále pokračujeme ve sledování onoho tvora. Případné změny stavu Vám budou ohlášeny.

Úterý 17. června 1322

Dopis velmistrovi Sargothských rytířů

Drahý příteli, je třeba v co nejbližší době zmobilizovat armádu a vytáhnout na sever. K našim hranicím se blíží hrozba, které jsme ještě nikdy nečelili. Popis toho tvora a co se děje na severu přikládám na druhém listě. Věz ale, že nás čekají těžké časy. Inkvizice a dvorní mágové již byli informováni. Vyrazíme na místo a sejdeme se do tří dnů u Peršova na hranicích se Severem.

Podepsán

Armun II.

Z boží vůle král

Co se vlastně stalo?

Stopa Cornelia Crosse již skoro vychladla, když se v lesích blízko města Svergengrad objevily blikající pochodně výpravy dobrodruhů stoupající do příkrého kopce. Řady těch nejodvážnějších, kterým srdce těžklo při pomyšlení na činy mocného nekromanta a bývalou hlavu inkvizice církve Svaté trojice, se kupodivu rozšířily o další neohrožené, či podle názoru některých pošetilé, duše.

První podivná událost na sebe nenechala dlouho čekat, když mezi stromy dobrodruhové spatřili nahrubo tesané dřevěné kříže, které nesly ubohé vesničany. Jejich těla už nenesla známky života, nezbývalo tedy, než pokračovat dál a ponechat je krutému osudu lesa. Zřejmě nikdo však nečekal, že mezi ukřižovanými bude i padlá arcimágyně Anna Göldi, která se nechala zlákat na temnou cestu Crossem. Ač někteří naléhali, že by měla být na místě zabita, dobrodruhové se nakonec rozhodli, že jim poslouží lépe živá.

Zanedlouho skupina dorazila do samotného města Svergengrad, kde se hned pustila do zabezpečení ubytování, získávání informací a výslechu Anny. Ta jim prozradila, že Cornelius Cross dokázal prohlédnout její srdce, které velmi toužilo po návratu její dávno zemřelé sestry, slíbil jí proto, že ji dokáže přivést zpět. Ačkoliv Anna chtěla každou částí své bytosti tomuto slibu uvěřit, zanedlouho v ní začaly hlodat pochyby, a tak se pustila do hledání způsobu, jak Crosse uvěznit. V prastarých svitcích nalezla zmínku o pečeti, která vězní mocnou bytost, a podařilo se jí tento artefakt získat. Byla však nucena jej při útěku před Crossovými armádami odhodit v lese a odvést jeho pohůnky na falešnou stopu.

Dobrodruhům svitla nová naděje, že by se jejich nejisté úsilí mohlo vyplatit, když jejich radost uhasil náhlý a nevysvětlitelný odchod Stopaře do bludiště staveniště, kde místní pán opravoval starý hrad. Když se pak Stopaře dobrodruhové snažili přivést zpět, choval se jako úplně jiná osoba. Aby toho nebylo málo, vyrojili se z hlubin zříceniny bandité, kteří si za své oběti vybírali hlavně nově příchozí dobrodruhy. Někteří z nich byli dokonce bandity uneseni a uvězněni.

Ani ranní světlo do nastalé situace ve Svergengradu nepřineslo poznání. Dobrodruhové dokonce s hrůzou zjistili, že pánem města není nikdo jiný než Berenicus Torhel, bývalý arcimág, který se přidal na stranu temnot a byl dokonce přítomen na setkání pánů v Podsvětí. Bylo proto potřeba co nejdříve zjistit, co v této bohy zapomenuté končině provádí. Jejich úsilí jim stěžovali zatvrzelí vesničané, kteří svému pánovi blahořečili za jeho dobré skutky pro město, a ctižádostivý stavbyvedoucí, kterého zajímaly jen balvany. Dobrodruhové dokonce pojali podezření, že se za banditskou rouškou jednoho z členů bandy skrývá samotný Cornelius Cross, který potají sleduje jejich počínání…

Výprava za pečetí také nebyla úspěšná, v lese však skupina dobrodruhů nalezla stopy, které vedly zpět do města. K jejich překvapení se onen hledaný artefakt skvěl na prodejním pultu místního obchodníka. Ten však byl ochoten jej prodat za obrovskou sumu, nezbývalo proto než splnit mu jeho přání a pomoci mu oslnit místní slečnu zabitím děsivé příšery. Když byl artefakt konečně v rukou Anny, provedla společně s dobrodruhy rituál, při kterém se zjevil prastarý džin. Ten jim poradil, že jeho okovy dokážou uvěznit bytost, jakkoliv mocnou. K jejich sejmutí však bylo zapotřebí získat z hrobky místního velmože zvláštní lektvar, který zabrání jakékoliv újmě při jejich odstraňování.

Nic však není zadarmo, na dobrodruzích proto ležela povinnost rozhodnout, zdali pro otevření tajné místnosti obětují jednoho z nich, anebo se pokusí džinovy okovy sejmout jinak. V nastalém zmatku jedna členka výpravy vešla dovnitř a těžké dveře se za ní nemilosrdně zavřely. Vzápětí se otevřela místnost s lektvarem, který již bylo možné získat. Když se pak znovu otevřely dveře první místnosti, zůstalo po nebohé ženě jen pár svršků na zemi. Velké pozdvižení se pak událo po návratu do města, když onu hrdinku nalezli ležet v bezvědomí na trávě, avšak bez jakýchkoliv vzpomínek.

Nakonec se dobrodruhům podařilo získat také džinovy okovy. Sám jejich nositel však se zlověstným úšklebkem a příslibem návratu zmizel neznámo kam. Zbývalo proto získat zpět Stopaře, který se stále odmítal navrátit k družině. Když se naskytla příležitost překazit obchod banditů s otrokáři, kterým měli předat své zajatce, dobrodruhové ji směle využili k pokusu o zajetí Stopaře. To se však nepodařilo, když se na poslední chvíli zjevil u omráčeného Stopaře Cross a teleportoval se i s ním pryč.

Slunce se již klonilo k západu a dobrodruhové spřádali plány, jak dobýt zříceninu hradu a Stopaře i Crosse zajmout. Jejich myšlenky však přerušil děsivý křik ozývající se z nedaleké skalní průrvy. Když dobrodruhové dorazili na místo, spatřili rozeseta po zemi pouze jaksi vysátá těla. Krve by se v nich nedořezal, když se zpoza skály vynořila obrovská tarantule, větší než kůň s povozem. Zpočátku zachváceni panikou se dobrodruhové snažili uprchnout před jejími děsivými kusadly, nakonec se však ti nejodvážnější z nich pustili do sekání jedné nohy po druhé, až se jim podařilo stvůru zabít.

Jedním z ležících těl se ukázal být oslabený Stopař, kterého dobrodruhové rychle svázali a dovedli jej do města. Pětice odvážných pak svolila k nejistému a nebezpečnému úkolu, kterým měli přivést zpět Stopaře takového, jak jej všichni znali. Zbývající členové družiny se vydali splnit neméně nebezpečný a náročný úkol, a to konečně jednou pro vždy polapit Crosse. Vydali se proto k věži Torhela, kde měli mít oba temní pánové smluvenu schůzku. Zdálo se však, že Cross již na dobrodruhy čekal a bez jakéhokoliv vyrušení pokračoval ve své cestě. Na výpravu pak poslal své nemrtvé, kteří lačnili po čerstvé krvi.

Na strastiplné cestě pak dobrodruhy čekala mnohá nebezpečí, nekončící řady nemrtvých a také složitá rozhodnutí, zdali pomoci prchajícím vesničanům, či pokračovat v cestě. Nakonec se však i za cenu prolité krve podařilo Crosse zastavit a svést s ním lítou bitvu, kterou mnozí dobrodruhové včetně Anny málem zaplatili svými životy. I nekromantova moc však není nekonečná, a tak se dobrodruhům podařilo nasadit mu okovy, které potlačily veškerou temnou magii kolující mu v žilách.

Jeho slova po návratu do města však nesvědčila o vítězství dobra. S úsměvem na tváři totiž Cross družině sdělil, že se Berenicus Torhel snaží vyvolat Ainu, rudookou stvůru tak mocnou, že ani Stopař, již v plné síle, ani Anna s ní nic nesvedou. Všichni proto spěchali k smrti vyděšení na místo, kde by měl být proveden rituál. Zdálo se však, že dobrodruhové dorazili pozdě. Vesničané v jakémsi transu vytvořili bariéru, kterou nakonec Torhel dovolil projít pouze Stopaři, Crossovi a Anně. Sám pak s pocitem vlastní nepřekonatelnosti vyvolal Ainu, která ho okamžitě odhodila z cesty.

Anna s vědomím, že nezbývá jiná možnost, začala co nejrychleji kreslit složitý magický kruh, který měl teleportovat stvůru pryč. K tomu však potřebovala získat čas. Cross nastalou situaci bez svých magických schopností vyřešil po svém, když vytasil dýku a Stopaře bodl do zad. Ten se proměnil v nezastavitelnou vraždící verzi sebe sama, kterou dobrodruhové už několikrát na vlastní kůži zažili, a pustil se do předem prohraného boje s rudookým démonem. Když jej nakonec Aina odhodila na zem jako kus hadru a obrátila se konečně k Anně, bylo kouzlo již dokončeno. Jakmile stvůra vkročila do magického kruhu, vyšlehlo zelené světlo, které ji odneslo pryč.

Kouzlo bylo prolomeno a vesničané se začali probouzet. Jejich vztek, když zjistili, jak je jejich milovaný pán zneužil, byl utišen pouze krví zrádného mága, který takto opustil zemi živých. Aina sice byla odnesena pryč, nikoliv však do jiné dimenze, pouze na jiné místo, a to ani nepříliš vzdálené. Dobrodruhové tak měli alespoň trochu času nabrat nové síly a vymyslet plán, jak tuto nestvůru jednou pro vždy zničit…

Pokračování příště