Úvod do děje
Dopisy hrdinům a hrdinkám:
Drahý lovče,
Uplynul relativně krátký čas od doby, kdy zůstal Stopař vězet v Podsvětí. Věz nebo ne, drahý příteli, objektivně mi to přijde jako celá léta, ale to není čas rozebírat. Důvod, proč ti píšu je, že nevěřím na souhru hrůzostrašných, zdánlivě náhodných situací, které nás lovce provázely od našeho příchodu do Albrenu, pokračovaly ve Stříbrném potoce a skončily v Helsbergu uzavřeným portálem. Podle mě spíše než skončilo, tak začalo a jsme přesvědčeni, že klíčem k rozluštění je Stopař. Podle mě stále žije. S kapitánem Nicolasem Argentem jsme se tedy rozhodli zorganizovat záchrannou výpravu s jasným cílem - zachránit toho, který byl pro nás všechny schopen obětovat vlastní život. Nevím, jak moc Ti byl Stopař milý, nebo jestli k němu chováš antipatie, ale on i já budeme potřebovat každou schopnou pomocnou ruku, až půjdeme zpět do Podsvětí. Jsem sice ochotná vydat se tam i na vlastní pěst, avšak mám-li být upřímná, sama mám nepatrnou naději na úspěch. Jsem Ti předem vděčná.
Fallka
P.S.: Buď trpělivý, bližší informace zašle kapitán Argento.
13. leden 1322
Vážení a ctění dobrodruhové, píši Vám v tento temný čas s prosbou o pomoc. Bitva ve městě Helsberg byla vybojována a zlo poraženo. Podlý Radir byl zabit a spravedlnost zvítězila, ale za toto slavné vítězství jsme draze zaplatili. Nejenom že spousta našich druhů přišla o život, ale jeden z nás zůstal na místě, z něhož není návratu; alespoň doteď tomu tak bylo.
Po dlouhém a obtížném pátrání jsme spolu s Arcimágyní Annou Göldi přišli na způsob, jak portál do Podsvětí znovu otevřít. Proto jsme se společně dohodli, že v pátrání po Stopaři budeme pokračovat.
Tímto Vás vyzývám, vážení dobrodruhové, abyste pozvedli své zbraně a připojili se k hledání muže, který se za nás všechny obětoval. Jelikož nevíme, co nás v Podsvětí čeká, musíme si počínat co nejopatrněji. Celá výprava bude probíhat v utajení. V Podsvětí na sebe nesmíme poutat pozornost, a proto je naším cílem vmísit se mezi tamní obyvatelstvo. K tomu bude potřeba věrohodný převlek a nesmírná opatrnost.
Jak jsem již psal, nevíme, co nás v Podsvětí čeká, ale jedno je jisté - není to místo pro zbabělce. Proto prosím každého, aby předem uvážil, zdali bude pro výpravu přínosem, a co vše je ochoten pro ni obětovat. Ty z Vás, kteří jste natolik odvážní, že jste ochotni hnát se až do samotného pekla, rád uvítám na dohodnutém místě a Vy zbývající, přejte nám zdar.
Nicolas Argento
Vážený a ctěný dobrodruhu,
jsem nesmírně rád, že ses rozhodl zúčastnit této výpravy i přes všechna nebezpečí, která jsou s ní spjatá.
Jak jsem již avizoval v předešlém dopise, jedná se o výpravu tajnou a tak bude také probíhat. Až budeme tedy na místě, nesmíme vzbuzovat žádnou pozornost, proto prosím o důkladné zamaskování vašeho původu. Naší nejvyšší prioritou je najít Stopaře a dostat se z toho proklatého místa co nejrychleji to bude možné. Není vůbec jisté, jestli Stopař stále žije, ale pokud je alespoň nějaká naděje na jeho záchranu, je třeba se jí držet.
Teď k tomu hlavnímu. Společně s Lady Annou se nám podařilo objevit způsob, jak se opět dostat do Podsvětí. Bližší informace Vám sdělím na místě. Vyhledejte mě na východní straně Medového lesa, západně od Železných hor v severní části Sargothu. Sejdeme se tam v době setmění 3. dne 11. měsíce. Tam Vám povím další informace a odpovím na případné otázky.
To je tedy ode mne vše. Přeji Vám mnoho zdaru na cestě a tisíceré díky!
Nicolas Argento
Co se vlastně stalo?
Celé to začalo, když se na krajinu kolem snesla hluboká tma. Ticho obestíralo skupinu několika dobrodruhů přestrojených v různorodou havěť z Podsvětí choulících se u ohně pod nízkým dřevěným přístřeškem. Z temnoty se po chvíli vynořili také Nicolas Argento a arcimágyně Anna a přerušili tak tichý rozhovor zde shromážděných odvážlivců. Slova se ujal sám Nicolas a všem přítomným vysvětlil, jak vstup do Podsvětí proběhne, nechybělo ani varování před tím, co všechno by je na tak temném a zlovolném místě mohlo čekat. Pak se celá skupina vydala na cestu. Trvalo dlouho, než našli to správné místo. Uvítal je záhrobní hlas postavy zahalené v kápi. Ta jim nabídla vstup do Podsvětí, avšak každý musel odevzdat něco svého, čeho si váží. Pak byli donuceni vypít jeden po druhém tekutinu, která spálila jejich útroby, roztrhalo jejich vědomí a zanechalo je to bezbranné, když kolem obcházeli podivní duchové.
Nakonec se přece jen probudili. Ale kam vlastně? Přivítaly je děsivé zvuky, jekot a vřískot. Nechtěli dále otálet na místě, a tak se vydali směrem k jakémusi světlu. Vtom se z křovin vyřítil vlkodlak a zaútočil na překvapené dobrodruhy. Podařilo se jim ho zneškodnit bez toho, aby někoho vážněji zranil, zdálo se ale, že mu podařilo zarýt své tesáky do jednoho z nich.
Jejich cesta tak pokračovala dál skrz hluboký les i hustá křoviska. Najednou však na zemi spatřili cosi ležet. Jejich nejtemnější obavy se začaly potvrzovat, když spatřili useknutou ruku na čepeli Stopařova meče. Potlačili náhlé mrazení v zádech a pokračovali dál ještě ve větším tichu než předtím.
Po chvíli chůze dorazili k široké bráně, u které hlídkovali dva hellhoundi. Jejich jedinou možností bylo projít kolem nich a doufat, že potvory neprokouknou jejich převleky. Hellhoundi sice vrčeli a ze všech sil čenichali zblízka k procházejícím, naštěstí se ale všem podařilo v pořádku projít.
Krátká chvíle oddechu ale netrvala dlouho. Okolní ticho prořízl strašlivý ženský jekot plný děsu a bolesti. Celá skupina se o překot vydala tím směrem. Po chvíli dorazili k ženské postavě ležící na zemi. Dívka byla mrtvá a na její sukni se rozlévala obrovská ruda skvrna. Z lesa za ní se začalo ozývat děsivé vrčení a praskání větviček, něco se k nim blížilo. Celá skupina se rychle vydala z toho děsivého místa pryč, směrem k dalším snad ještě děsivějším zvukům – zvukům města.
Když se vynořili na okraji louky, na které stálo temné město, znovu ucítili mrazení v zádech. Nicolas je však uklidnil a poradil jim, aby se při hledání Stopaře, pro kterého do Podsvětí přišli, rozdělili do skupin. Pátrání jim netrvalo příliš dlouho, v hospodě totiž nalezli pod obraz zpitou postavu se vzhledem Stopaře, zdálo se však, že je mezi místními znám jako Godfrey. A žádný z nich nebyl nadšený z představy, že by svého parťáka na pití měli pustit ven.
Nakonec se však lstí spočívající v odvedení pozornosti „sukubami“ a odtažením na mol opilého Stopaře podařilo situaci vyřešit. Když se jim povedlo vzkřísit ho, nastínil jim celou situaci. Ukázalo se, že Stopař, v Podsvětí znám jako Godfrey, byl pozván na jakýsi banket, kterého se budou účastnit všichni pohlaváři Podsvětí. Jeho plánem bylo se tohoto setkání zúčastnit a zabít Temného pána, protože ten se snaží o sestavení své vlastní pekelné armády a ovládnutí světa lidí.
Ostatním tedy nezbývalo, než se všemožně snažit dostat na tuto „kulturní událost“. Prvním úkolem bylo získat seznam hostů, který někde schovával Larash Psovod. I přes značné peripetie se jim nakonec podařilo vplížit do Larashovy „kanceláře“ a seznam ukrást, snad bez jeho povšimnutí. S jeho pomocí poté vyhledali jakéhosi tajemného hosta, kterého poté zabili, aby mohli ukrást jeho identitu. Stejně pak naložili i s jeho ženou.
Někteří se na hostinu zkoušeli dostat přes účast v aréně, kde jedním z úkolů bylo mimo porážení všemožných příšer z Podsvětí také zmlácení bezmocné a bezbranné víly, kterou se Stopař s dobrodruhy všemožné snažil zachránit ze spárů příšer, ale bezvýsledně.
Jiní poté jako obsluha nebo jako tanečnice zajišťující kulturní program. Aby toho dobrodruzi neměli málo, zjistili z nepodepsaného tajemného dopisu, že jejich vstup do Podsvětí viděl jakýsi neznámý, který je poté vydíral svými různými požadavky. Nejprve pro něj museli sehnat určité množství síry, které si zajistili plněním úkolů a prací, které vykonávali pro obyvatele města. Druhým úkolem pak bylo získat pět barevných svící. Třetím pak veliteli kostlivců ukrást jeho dýku, která dokáže zabít jakkoliv silného démona.
Dobrodruhům mezitím začínaly v hlavě vrtat pochyby. Kdo je ten podlý vyděrač? Proč se Stopař snaží zabít Temného pána? Proč se nikdo nepozastavuje nad jejich příchodem ani je nijak nenapadá? Co jsou ty temné hlasy, které slyší uvnitř hlavy?
Nezbývalo než jít dál a snažit se vyhnout duchovi kata, který se všemožně pokoušel pohltit je, což se mu také podařilo u několika z nich. Navíc při snaze zbavit čarodějnici Barabušu jejího zakletí přišel válečník Ragnar Berglund o své hmotné tělo, když vypil jakýsi podivný lektvar.
Aby toho nebylo málo, démon Azirox je požádal o odstranění mocného démona, který byl uvězněn v magickém žaláři. Dobrodruzi museli cestou překonat několik nástrah a bojovat se zombíky, nakonec se jim ale podařilo k vězení dostat. Nalezli zde jakéhosi starého muže, který jim nabídl, že odměnou za jeho propuštění získají mocný magický artefakt, kterým vyléčí jakékoliv zranění. To se jim zalíbilo, a tak přelstili Aziroxe, ukradli mu klíč a démona pustili na svobodu, za což získali svou slíbenou odměnu.
Po určité době se opět ozval neznámý vyděrač a chtěl po svých obětech přinést oko, které si v pití louhoval Vincent Wolf. To se nakonec dobrodruhům také podařilo, ale stálo je to mnoho nervů při snaze jej potají získat. Stále však netušili, o koho se jedná.
Bylo načase také začít zjišťovat, jak se dostat domů. Stopařovi se podařilo zjistit, že po vykonání určitého rituálů a vyslovení kouzla vyvolají jakéhosi tajemného starého boha, který jim pomůže získat průvodce na cestu domů. Po jeho vyvolání se ukázalo, že bude potřeba zahrát si s bohem v kostky a doufat ve výhru, jinak pozře jednu z končetin hráče. Dobrodruh Hasan se do hry hrdinně pustil a hned na první pokus nad bohem zvítězil, otevřel tak ostatním možnost návratu domů v podobě magické světlušky, která v pravou chvíli ukáže cestu ven.
Posledním a nejtěžším požadavkem vyděrače bylo osvobodit z vězení dryádu a tu poté zanechat připoutanou v lese. Tento úkol otestoval čistotu jejich duší i soucit. Stálo je hodně výčitek svědomí i temných myšlenek zapomenout na to, že ubohou dryádu zanechali samotnou v lese a křičící jejímu osudu.
Stopař poté odvedl skupinu dobrodruhů do bažin, kde se podle jeho slov měla skrývat jakási tajemná látka, kterou nutně musí získat. Cesta skrývala mnoho nástrah, ať už ve formě jedovatých klepet, ohnivých provazů, záludných hádanek, krvelačných ghúlů i podivné lepící substance. Nakonec se však všem podařilo relativně ve zdraví tyto překážky překonat a dorazit k cíli. K čemu ale tento artefakt Stopař potřeboval, už se nedozvěděli. Mnoho z nich tam pohlédlo do tváře vlastní smrti a tento zážitek v nich zanechal trvalé stopy.
Čas hostiny se rychle přiblížil a majordomus začal vyvolávat příchozí hosty. Nakonec se na tuto událost dostali všichni dobrodruhové, někteří jako obsluha, tanečnice či jako náhrada tajemného hosta a jeho ženy. Zezačátku Temný pán pouze hodnotil, jak pokračuje jeho plán, který ke zděšení Stopařovy družiny šel velmi dobře. Poté proběhl duel dvou finalistů z bojové arény, jejich souboj byl lítý a krátký a jeden z nich za svou prohru zaplatil svým životem. Pak přišlo na řadu taneční vystoupení a po něm příchod posledního opozdilého účastníka – Cornelia Crosse. Pak se všechno zhroutilo. Celá tajná mise byla odhalena už na začátku, což Temný pán všem přítomným vmetl do tváře a nechal je nahnat strážemi do kouta. Stopař vystupující jako Godfrey odhalen nebyl a sám zajal Ragnara. Krátké úvahy o tom, jak bude se špiony naloženo, ukončil návrh samotného Stopaře, že by je popravil. Už už se napřahoval svým mečem na natažený krk Mel, když se jeho čepel zabodla do těla překvapeného Larashe. Nastal chaos, kdy se do sebe oba bojovníci pustili a Stopař byl zraněn a odhozen. Do místnosti se nahrnula mocná temná stvoření a zastoupila cestu ven. Temný pán právě hovořil o tom, jak ovládne celý svět, když se v jeho tváři objevil smrtelný škleb a v jeho hrudi hrot dýky. Smrtící zbraň do jeho zad bodl sám Cross. Tento zvrat otřásl i tak mocným temným mágem, jako je Torhel, který se teleportoval pryč. S tím zmizela také magická bariéra věznící dobrodruhy v rohu místnosti. Anna tak měla možnost pomocí mocného světelného kouzla oslepit na krátkou chvíli všechny temné bytosti a umožnit tak ostatním uprchnout.
Když se vyhrnuli o překot ven, nalezli zde žijícího Hasana, který svou smrt na hostině jen předstíral. Anna vykouzlila kouzlo světlušky, která jim ukazovala cestu domů. Všichni se rozběhli za ní všudypřítomnou temnotou. Za patami jim kvílely příšery a monstra, které ovládal z povzdálí sám Cross. Jeho slova jim zanikala v děsivém jekotu a skřecích jeho bytostí temnot, které na dobrodruhy posílal. Světluška byla očividně působením temnoty zmatená a někdy se zastavovala, takže prchajícím dobrodruhům nezbylo než postavit se Crossově temné armádě.
Nakonec se však podařilo dospět až k bráně a portálu zpět do jejich světa. Co nejrychleji jím proskočili na druhou stranu a snažili se popadnout dech. Naděje jim dodala až Stopařova slova: „To jsou naše hvězdy…“.
Pokračování příště