Úvod do děje
Dopis hrdinkám a hrdinům Albrenu
Vážené hrdinky a hrdinové Albrenu,
díky Vaší odvaze, neúnavnému boji a udatným skutkům byl svět zbaven velkého zla. Za tyto zásluhy Vás chci jménem Jeho veličenstva krále Armunna IV. pozvat do města Stříbrný potok, kde proběhne velkolepá oslava provázená mnoha turnaji o zajímavé ceny a zakončená bohatou hostinou. Všem hrdinkám i hrdinům Albrenu zde bude vyplacena peněžitá odměna za příkladné služby našemu království.
Velice se již těším na brzké shledání.
Kněžna Eleanor ze Stříbrného potoka
Místo konání: sídlo šlechty ze Stříbrného potoka
Den konání: 25. dubna 1321
Hostina započne ve večerních hodinách. Společenský oděv nutností.
Co se vlastně stalo?
Král požádal kněžnu Eleanor ze Stříbrného Potoka, aby jeho jménem odměnila hrdiny od Albrenu. Ti se necelý týden po oněch neblahých událostech, jež otřásly jejich vírou v bohy, sjeli do Stříbrného Potoka převzít svou odměnu. Na večer byl naplánován banket na hradě a během dne si mohli v rámci slavností přivydělat na probíhajících turnajích.
Večer se všichni sešli u vchodu do hodovní síně, kde se garda pokusila z bezpečnostních důvodů všechny lovce a jejich doprovod odzbrojit, což se jim, jak se později ukázalo, naštěstí nepovedlo. Brzy po začátku hostiny přišla kněžna Eleanor v doprovodu Nickolase Argenta, velitele její osobní stráže. Avšak hned po začátku slavnostního proslovu se z chodby ozvalo podivné třesknutí a do sálu vtrhlo elfí komando vedené Belegorem.
Belegor, ten špinavý elf, se s lovci setkal již v Albrenu. Obvinil všechny přítomné z rasové nesnášenlivosti a prohlásil, že svět je třeba očistit a nejlepší bude začít zde. Začal masakr. V sále byla naštěstí tajná chodba vedoucí k prastarému portálu, pevně spojujícím Stříbrný Potok a hlavní město – Sargoth.
Zatímco Argento spolu se zbytkem gardy a hrstkou ozbrojených lovců zdržoval mocného mága Belegora a jeho družinu, otevřela Anna portál a kněžna společně s lovci prchli. Poslední portálem probíhal Argento, Stopař a Anna.
K tomu co se stalo a co je na tomto příběhu tak divné je třeba pochopit jednu věc. Tyto staré portály vznikaly kdysi dávno za dob prvních mágů a vždy byly propojeny se stejnou branou na druhé straně. K omylu prakticky nemohlo dojít. Jaké bylo překvapení lovců, když se namísto sargothského hradu ocitli ve tmě a chladu kdesi na louce. Jako poslední z portálu vystoupila, nebo spíše vypadla Anna. Ze zad jí trčel otrávený elfský šíp. Zranění nebylo vážné, ale otrava postupovala rychle tělem a hrozila jí smrt. Část lovců zůstala na místě a začala pro Annu stavět nosítka ze všeho, co měli po ruce. Anna blouznila v horečkách a mluvila ze spaní.
Druhá skupina vedena Nickolasem a Stopařem popadla zbraně a vydala se na průzkum. Již po pár set metrech narazili na malý tábor, u kterého seděl nějaký pocestný. Z ničeho nic se zvedl, vyběhl na louku s hrozivým řevem o pomoc a zemřel. Skupina lovců přišla k jeho ohni a pobrala další pochodně. Na louce ale něco bylo. Nešlo to vidět. Cítili to ve vzduchu. Ze tmy se ozývaly zvláštní syčivé hlasy. Nikdo jim nerozuměl. Proběhli podél řeky až do lesa. Stále je něco sledovalo a našeptávalo jim neznámá slova. V lese narazili na rozcestník. Polovina skupiny se vrátila zpět pro zbytek lovců, kněžnu a zraněnou Annu.
Mezitím na rozcestí zaslechl stopař v lese podivné zvuky a beze slova zmizel. Po chvíli se vrátil i s přeživší vesničankou z nedaleké vesnice – Helsbergu. Řekla jim, že z vesnice začali před několika dny mizet lidé a pár dní na to začalo Helsberg něco napadat. Stíny, oživlá temnota.
Když dorazil zbytek lovců, vydali se na krátký pochod k Helsbergu. Na náměstí zuřil boj mezi posledními přeživšími a Stíny. Zjevovali se odnikud, zčista jasna a napadali všechny živé obyvatele. Lovci se do boje zapojili a po dlouhém a namáhavém boji Stíny dočasně zahnali za zdi vesnice. Mezi živými lovci a vesničany byla spousta raněných, felčaři nevěděli kam dříve skočit. Mezi zraněnými byla i samotná kněžna. Když se situace uklidnila, místní alchymista Radir vyléčil Annu, Nick s kněžnou a královským úředníkem sjednali dočasnou vládu nad vesnicí se zbylými obyvateli. Poté Nick zřídil domobranu a započala dlouhá a vyčerpávající obrana vesnice, trvající až do časného rána a prvního slunečního paprsku.
Ještě během večera se lovcům na Nickův rozkaz podařilo zajmout jednoho živého Stína a zavřít jej do vězení. Jeden z přeživších vesničanů, čaroděj Magnus, oznámil lovcům, že je na stopě toho, co se tady děje, že temnota se šíří od tajemné věže ve skalách a že k odhalení toho všeho už mu chybí jen kousek. O pár hodin později některé lovce kontaktoval, že tomu přišel na kloub a chtěl se s nimi sejít hned za vesnickou zdí. Když tam lovci přišli, byl mrtvý. Anna se pokusila vyvolat vzpomínku na jeho poslední slova. Podařilo se jí to. „Ne Bjorne!“ zaznělo z čarodějových mrtvých úst. Z vraždy byl obviněn Bjorn.
Hned po ránu se Stopaře pokusila zabít stejná vesničanka, kterou předešlé noci zachránil. Ukázalo se, že ji někdo ovládal. Anna se pokusila o vymítání, ale to se zcela nezdařilo a dívce hrozila smrt. Vše pominulo až potom, co ji Stopař málem utopil. Ať už to bylo cokoliv, v dívce to pravděpodobně zůstalo.
Ve vesnici se mezitím chystal soud s Bjornem. Ukázalo se, že si nic z událostí předešlé noci nepamatuje. Bjorn byl sice nakonec shledán nevinným z vraždy Magna, ale dostal dvacet ran za lhaní během soudu. Během jednání se objevil podivný druh moru, kterým se řada lovců nakazila.
Chvíli poté přišel na řadu výslech zesláblého Stína. Ten však nečekaně agresivně zaútočil a musel být zabit. Během následující pitvy provedené Nickem se zjistilo, že se jedná o tvora velmi podobného člověku a dost možná se jedná o neznámým způsobem modifikovaného člověka.
Lovcům se podařilo zjistit, kde se nachází tajemná věž, o níž před svou smrtí mluvil Magnus. Bez meškání se tam vypravili. V horách potkali trolla, který byl velmi komunikativní a chtěl si povídat. Po zdlouhavém rozhovoru na nízké intelektuální úrovni řekl, že ví, kde věž je, a dovedl k ní lovce. Těsně před věží se na ně vrhla malá skupina hellhoundů. Co tady k čertu dělají hellhoundi? Po krátkém boji dorazili až k věži, která byla zamčena, a na dveřích byl menší rébus, který hráče nasměroval přímo do vesnické knihovny.
V knize básní objevili báseň psanou starým písmem, ale hned poté, co ji začali luštit, se v dýmu zjevil mocný spektrální bojovník, kterého nebylo možné zranit ani magickými zbraněmi a snažil se lidi v knihovně pozabíjet. Ihned se na něj sesypala celá obrana Helsbergu a držela jej co nejdál od knihovny. Hned, jakmile se báseň podařilo rozluštit a nahlas přečís, tvor zemřel a rozplynul se. Báseň lovce nasměrovala k nedalekým jeskyním. Anna tam vybranou skupinu lovců přenesla portálem. Během jejich nepřítomnosti se však ve vesnici trochu rozrostl rasismus vůči elfům a také zmizel kněz.
Mezitím skupina lovců vedená Nickem, Annou i Stopařem dorazila k jeskyním. Nick šel s několika lovci dovnitř, Anna s malou skupinkou hlídala vchod a Stopař se s několika lovci vydal na průzkum okolí. Anna však i s celou svou skupinou padla do léčky a pomocí magické pasti byli všichni omráčeni. Než se skupina uvnitř jeskyně nadála, byli v ní zamčeni. Z ničeho nic se před jeskyní objevila tlupa goblinů. Jeskyně byla očividně jen past pro jejich potravu. Stopařova skupina se naštěstí vrátila v pravý čas a podařilo se jim malou skupinu goblinů zmasakrovat a zbytek družiny osvobodit. Výprava byla úspěšná. V jeskyni nalezli přelomenou tabulku se šifrou. Návrat do vesnice už však tolik vydařený nebyl. Annin portál selhal a lovce to přeneslo přímo na louku plnou příšer. Náhoda? Prý její magii rušila ona tajemná věž.
Po lítém boji s ledovým a ohnivým trollem, harpyjí a několika hellhoundy se dobrodruzi vrátili do vesnice. Chvíli nato několik místních rasistů uneslo jednu elfku a pokusili se jí zabít. Naštěstí je lovci vystopovali, a když zjistili, že to nepůjde po dobrém, tak je pozabíjeli. Při návratu do vesnice však zjistili, že zbytek rasistických živlů využilo situace, zabralo Helsberg a odmítali lovce vpustit zpět. Došlo k malé, ale intenzivní bitvě, při které zemřeli všichni buřiči.
Během luštění tabulky se ve vesnici dále šířil mor, objevovalo se podivné chování i kolabování lidí. Hned po setmění do vesnice přiběhl vyděšený vesničan, že v lese něco zahlédl a že jeho žena rodí. Několik lovců v čele se Stopařem a felčarkou se tam vydala. Na to, co je v lese čekalo, však nebyli připraveni. Ve skalách narazili na vlkodlaka a jediný, kdo měl s sebou stříbrný nebo magický meč, byl Stopař. Nakonec se vlkodlaka podařilo zabít, i když to několik lovců odneslo zraněním a jeden z nich přišel o ruku.
Ze zašifrované tabulky vyplynulo, že k otevření věže je třeba získat flétnu mrtvého barda, jehož duch se občas potuluje poblíž vesnice. Lovci jej zahlédli poblíž řeky a ihned se za ním vydali. Po cestě byli napadáni obrovskými skupinami Stínů vynořujících se ze tmy. Společně se Stíny se je pokusila zastavit i malá skupinka hellhoundů. Po krátké, ale velmi nebezpečné cestě, došli k místu, kde bard skonal. Jeho mrtvé tělo se postavilo. Na lovce nějak nereagovalo, ale držel u sebe staré, rozmočené zápisky a svou flétnu. Lovci je mrtvole sebrali, protože flétnu z nějakého důvodu nemohli. Když se jim je podařilo přečíst, zjistili, že byl zabit jeho kolegou, který mu následně ukradl jeho mistrovské dílo a vydával jej za své. Stále na ně však útočily Stíny. Malá skupina se musela vrátit do vesnice, bardovu báseň najít v knihovně a donést mu ji zpět. Ten ji vyměnil za svou flétnu. Lovci ji vzali a rychlým úprkem pod stálým útokem Stínů se vrátili do vesnice. Vypadalo, že budou mít na chvíli klid, ale něco se dělo. Z lesa se ozývaly podivné zvuky a ze tmy skučely podivné syčivé zvuky…
Pokračování příště